Skoro nikdo nemá hlodavce rád. NÄ›kteřà lidé se jich bojÃ, dalÅ¡Ã si je oÅ¡klivÃ. Žijà ale mezi námi tacÃ, kteřà je milujÃ: chovatelé a vÄ›dci. Ti prvnà je chovajà tÅ™eba jako žrádlo pro jiná zvÃÅ™ata, napÅ™Ãklad hady. Ti druzà je použÃvajà ve svých laboratoÅ™Ãch k pokusům. Vývoj léků se bez laboratornÃch myÅ¡Ã a jiných hlodavců neobejde. V tomto pÅ™ÃpadÄ› nevadÃ, když se rozmnožÃ. NÄ›kteřà hlodavci se dajà dobÅ™e ochoÄit a pak je můžete nosit vÅ¡ude sebou – usazené na rameni, Äi uhnÃzdÄ›né v kapse. „Jsou to dobřà spoleÄnÃci“, tvrdà nÄ›kteÅ™Ã. TÄ›mto lidem pÅ™i slovÄ› deratizace naskakuje husà kůže a prchajà pryÄ.
NÄ›kdy je zapotÅ™ebÃ
No jo, ale zeptejte se lidà na venkovÄ›, co dokážou hlodavci nebo jiná havěť napáchat za Å¡kody, když se pÅ™emnožÃ. Toho obilÃ, co sežerou! Kožené vÄ›ci pÅ™ed nimi neobstojÃ, pochutnajà si na nich taky. A lÃbà se jim v senÄ›. A když nastane zima, tak hurá k lidem do domu. A tady žerou a hlodajÃ. I ve zdech domu si prohryzávajà cestiÄku. Makajà i v noci. To je pak slyÅ¡et Å¡ramot a hryzánÃ. A ráno se najdou bobky v mouce, v cukru a rozhryzané obaly potravin. ChvÃli s tÄ›mi drobnými zvÃřátky bojujete pomocà pastiÄek Äi rozbitého, do zdi zasádrovaného skla…. Nepomáhá to? Hlodavci se stále množÃ? No tak, vzpomeňte si! Existuje jedno SpásnÄ› slovo: Deratizace! Tady už na mÃstÄ› je.