Podle mého názoru, když člověk má automobil, taky na tom opravdu dobře. Protože si vzpomínám, jak jsem si udělala řidičský průkaz, ale za půl roku mi ho vzali, protože bohužel jsem jezdila moc rychle. I když jsem stále jsem slibovala, že budu jezdit autem pomalu, tak se vždycky stalo to, že jsem vždycky chtěla machrovat a pochlubit se, že umím opravdu rychle a dobře řídit automobil. Většinou se mi to nevyplatilo. Dostala jsem už čtyři pokuty a po páté mi zabavili řidičský průkaz. Bylo to pro mě opravdu hrozné a byla jsem v šoku, protože je mám malého syna, který chodil třikrát týdně do jednoho kroužku, kdy potom to bylo velice obtížné ho dostat, když jsem neměla řidičský průkaz.
Kolikrát jsem si říkala, že bych třeba řídila bez řidičského průkazu, ale to jsem se zase bála. Jak by se potom na mě lidé koukali, kdyby mě někdo viděl, že řídím automobil se synem, a to bez řidičského průkazu? Podle mého názoru by to bylo opravdu katastrofální. Proto jsem si řekla, že ten rok raději vydržím bez řidičského průkazu a potom se budu konečně už těšit z jízdy s řidičským průkazem. Jenomže ono to celé trvalo rok a tři čtvrtě, protože se něco zvrtlo, řekla jsem si, že mám velikou smůlu. Absolutně nechápu, co se tak strašného mohlo stát, že jsem déle nemohla řídit automobil.
A od té doby, co mi potom vrátili řidičský průkaz, tak o své auto pečuji, protože nechci, abych zase přišla o řidičský průkaz. A nyní už můžu řídit dva roky a od té doby se mi už nestalo nic špatného, protože jezdím pomalu a dávám si na tom záležet, abych se třeba ani někdy v budoucnu někde nevybourala. A jak jste na tom vy s automobilem? Já jsem si řekla, že bych opravdu bez řidičského průkazu být nemohla. A kdybych náhodou byla? Tak by to jistě dopadlo tak, že bych se přestěhovala z kraje města někam do centra, abych nemusela jezdit autobusem.